Budíky

Budíky

Každý z nás to zná – občas se nám zkrátka ráno z postele nechce vylézt a prospali bychom minimálně celé dopoledne. Ale co naplat, vstát musíme. Já se přiznám, jsem teda ranní ptáče, což je mi velkou výhodou na mateřské dovolené. A syn, ten je teda ranní ptáče hlavně o víkendu, což není zrovna výhra.
Syn občas ponocuje a usíná pozdě. A pak logicky nastává ráno problém, když má vstát do školky. Velkým plusem je tedy to, že do školky nemusíme dorazit ve stanovený čas, ale máme nějakou rezervu. Je tedy prostor na nějaké to ranní přemlouvání a vždycky tak dorazíme do školky včas.

Jenže se blíží nástup na základní školu a tam už není omluvitelný pozdní příchod. A proto jsem se rozhodla synovi pořídit k narozeninám budík. Už není žádné miminko, takže nějaké dětské motivy nepřipadaly v úvahu. Nakonec padla volba na radiobudík. Jelikož si syn v posledních měsících oblíbil poslouchat před usnutím rádio a měl k dispozici jen takový starý model ještě po dědovi, radiobudík byl jasnou volbou a změnou k lepšímu.
U radiobudíku syn ocenil to, že si může na čas buzení nastavit nejen zvonivý tón, ale i spuštění jeho oblíbené stanice. Nemusí tak vstávat jen na otravné píp píp píp, ale lépe vstávat mu pomůže líbivá písnička nebo milý hlas moderátora. Při usínání mu také společnost dělá jemné osvětlení, které si přímo z postele může sám vypnout. Většinou ho ale zhasínáme my jako rodiče, když jdeme sami v noci spát.
A jak to dopadlo? Ráno už se synovi vstává mnohem lépe, takže pomalu trénujeme na dobu, kdy začne vstávat do školy. Pro jistotu ovšem pořád raději volím ráno větší časovou rezervu, kdybych ho i přesto musela tahat z postele. Ale myslím, že s tímhle parádním budíkem, který v sobě má zabudováno i jemné světýlko, problém s ranním vstáváním už nejspíš nebude. A kdyby přece jen? Nalákám ho třeba na něco dobrého k snídani.

Pro Dudlu napsala: Petra Velíková