Děti a víra jsou poměrně ožehavým tématem některých rodičů. Některým rodičům je to jedno a nevyžadují po dítěti žádnou víru, někteří jsou naopak silně věřící a přesně to stejné vyžadují po svých dětech - tedy aby šly takzvaně ve šlépějích svých rodičů.
Děti a víra v Boha (Zdroj fotky: Freepik.com)
Co je ale správně? Vést k víře svoje děti, nebo ne? Vyžadovat po nich silnou víru? Takovou otázku si někteří z nás pokládají pořád a stále nemohou přijít na odpověď. Ale já mám na toto všechno svůj osobní názor.
Pokud jsou rodiče věřící, je to jejich věc a nikdo jim do toho nemůže mluvit a ani jim nic rozmlouvat, jak to někteří mají ve zvyku. Ale pokud mají děti, neměli by víru po nich přímo tvrdě vyžadovat.
Ano, mohou říct dítěti o své víře, mohou říct pro a proti, o čem jejich víra je. Ale rozhodnutí bych spíše nechala na dítěti, ať se rozhodne, jak to cítí. Nikdo přece nikoho do ničeho nemůže nutit, jsme v dvacátém prvním stoletím a dnes je už trochu jiná doba.
Samozřejmě existuje opravdu řada náboženství jako je Islám, hinduismus, buddhismus, křesťanství a tak dále. Dokonce Islám a křesťanství jsou dvě nejvíce rozšířená náboženství po celém světě. Každá mají svoje pro a proti.
Počtu náboženství na světě byste se asi nikdy nedopočítali, protože kromě těchto základních náboženství existuje ještě dalších milion odvětví náboženství (dobře, přeháním, milion ne, ale je jich strašná spousta a opravdu je nemůžete všechny znát nazpaměť a vyjmenovat).
Hodně lidí zná taky třeba jen ta nejzákladnější náboženství, ale o těch ostatních už moc nebo spíš vůbec neví. Je ale dobré občas si i přečíst něco o jiných náboženstvích a naučit se něco nového, protože se učíme celý život a učení o náboženství může být mnohdy velmi zajímavé a zjistíte toho spoustu nového, co jste nevěděli. Tak jako tak každý věří jinému náboženství a vy mu to nemůžete v žádném případě rozmlouvat.
Pro Dudlu napsala: Simona Holá