Dětské punčocháče

Punčocháče pro děti, kojence, miminka a batolata

Dětské punčocháče pro nohaté odmlouvače

„Je zima vezmi si punčocháče“, upozorním dcerku.

„Nechci“, odpoví.

Moje - dělej nebudu se s tebou dohadovat, moc nepomůže.

„Ale mami!“

Dodám: „Které části si nerozuměla? Že se máš obléct, nebo že si máš vzít ty bavlněné punčocháče?“

Jen odpoví, že prostě ty nechce.

„Tak si vezmi ty froté punčocháče s obrázkem.“

Drží v ruce úplně jiné s dotazem, zda jsou to tyhle.

„Ne, to jsou žakárové punčocháče a vidíš na nich snad někde obrázek?“

Dotčeně mi odpoví: „Tady jsou srdíčka mami koukej.“

Zase vedle!

„To je vzor to není obrázek.“

Chvíli hledá.

„Už je mám, tady ty s kytičkami si vezmu.“

Ach jo.

„To je mikrovlákno, to jsou přece punčocháče pod sukni na jaro nebo léto. Opravdu si myslíš, že když venku chumelí a je mínus deset, že tě zahřejí? Zamrzneš ty i ta kytka, než vyjdete ze dveří.“

„Ale mně se líbí!“ argumentuje.

„Gratuluju, ale zkus se zeptat znovu na jaře. Hledej dál.“

S jejím dalším dotazem, „A co?“ mi začínají hrát nervy.

„Plavky asi ne! Vzácně mi někoho připomínáš!“

Nezaváhá a reaguje, „Tatínka?“

Chytrá holka.

„Jo!“

Opět bez zaváhání dodá, „Ale ten punčocháče nenosí!“

Začínám asi rudnout vzteky.

,,Díky Bohu že ne, musela bych to stejné řešit ještě s ním a navíc po tobě musím ještě obléct kluky. Hledej zimní punčocháče se sobem, vločkou, Santou, tučňákem, prostě vánoční punčocháče, na cedulce mají napsáno NEW BABY.“

Chvíli přemýšlí.

„Ale Ježíšek už tu byl maminko, teď už nemůžu mít vánoční punčocháčky. A já neumím číst na cedulce.“

Mě nedostane!

„Ježíškovi to nevadí, budeš mít plusové body na další Vánoce a od zítra se učíme písmenka, budeš mít plusové body i do školy a já klid!“

Vykulí na mě oči a říká: „Co je to plusový bod?“ 

Teď není čas na hrdinství.

„Ach Bože! Uhni, když si vezmeš do dvou minut tyhle maskáčové bavlněné punčocháče koupím ti trdelník!“

Okamžitý souhlas. „Tak jo.“

Z křesla na nás přitom koukají kluci, kteří střídavě fandí nějakému medvědovi, který je vlastně tak trochu člověk, protože chodí po dvou, vaří a hraje tenis. Představím si, jak to celé absolvuji ještě dvakrát, ale bez odpovědí, zato s nářkem, vztekáním a urputnou snahou se vyvléct z punčocháčů.

Do toho zazní znělka: Další díl a! Medvěd hledá s holčičkou stopy ve sněhu a učí jí poznávat zvířata.

HA! Moje chvíle nesmím ji propásnout. „Kluci?“

Ozve se: „am?“ (znamená - ano)

„Hodíme ségru do školky a půjdeme stopovat zvířátka ve sněhu podle otisku tlapek?“

,,ÁAAAAM!“

Jsem dobrá! Ale musím to stihnout do dalšího dílu.

Natáhnu na ně bleskurychle bavlněné punčocháče s proti skluzem ABS - bude se hodit, až se budou honit v herně místo stopování. Ještě, že neumí zatím pořádně mluvit a mají taky rádi trdelník!

Písmohrátky ústecké matky