Pro nárok na důchod je nutná určitá doba účasti na pojištění. Kromě dosažení důchodového věku je to ještě navíc stanovená doba, kdy člověk musí být účasten na pojištění, tedy kdy pracuje. Odpracováno tak musíme mít min. 35 let včetně náhradních dob nebo 30 let bez náhradních dob. Do této doby se ovšem započítává i tzv. náhradní doba pojištění. Co to přesně znamená a co všechno do ní spadá?
(Zdroj fotky: Freepik.com)
Doba pojištění je pak součet všech dnů, a to včetně dovolených, tedy doba, po kterou jsme byli zaměstnáni. Kromě této doby se pak dále započítává i tzv. náhradní doba pojištění. Náhradní doba pojištění je takovým obdobím, kdy se sice neodvádí žádné pojistné, ale přesto se za určité situace může tato doba může započítávat do nároku na důchod. Co se tedy do náhradní doby pojištění vlastně počítá?
Do náhradní doby pojištění se započítává čas, kdy se daná osoba soustavně připravovala na budoucí povolání, a to soustavným studiem na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole, a to po dobu prvních 6 let tohoto studia po dosažení věku 18 let.
Dalším obdobím, které se započítává, je období v případě nezaměstnanosti, a to u lidí, kteří jsou vedeni v evidenci Úřadu práce, a to po dobu, za kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci. Dále se počítá i doba, kdy podpora pobírána nebyla, a to u lidí do 55 let věku, maximálně pak 1 rok.
Do náhradní doby pojištění se započítává i doba péče o dítě, konkrétně je to u osob pečujících o dítě do 4 let věku nebo o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I nebo neomezeného věku ve stupni II, III nebo IV, a to za předpokladu, že spolu žijí v jedné domácnosti.
Dále se započítává období pobírání invalidního důchodu za předpokladu, že jde o invaliditu II. stupně a také doba otcovské dovolené po skončení výdělečné činnosti, která zakládala účast na nemocenském pojištění.
Pro Dudlu napsala: Petra Velíková