Dědictví s sebou nese nějaká ta pravidla, práva a povinnosti. Ne vždy se jedná o dědictví jako z pohádky v podobě hromady peněz, luxusní vily nebo drahého auta. Mnohdy jsou jeho součástí i dluhy a různé další pohledávky. A o to už stojí málokdo. V takovém případě je řešením vzdát se dědictví. Za jakých podmínek je to možné a co všechno s sebou takové odmítnutí nese?
Jak se vzdát dědictví? (Zdroj fotky: Freepik.com)
Pokud jste se dozvěděli, že vám někdo něco odkázal nebo na vás přechází dědictví jako pozůstalému a zjistili jste, že onen člověk měl i dluhy, nejspíš po ničem takovém netoužíte. Může se i stát, že vám někdo odkázal rozpadlý dům nebo chatu a pro vás by to byla jen přítěž. Takové dědictví nemusíte přijmout, můžete se ho i vzdát. Má to ovšem svoje pravidla. Jak se tedy dědictví vzdát?
Právo odmítnout dědictví má každý, ať už jde o dědění ze zákona nebo ze závěti. Toto je ovšem nutné učinit až v době, kdy obdrží poučení o dědickém právu v písemné podobě. Jeho součástí je zároveň i poučení o důsledcích, které odmítnutí dědictví přináší. Od doručení této písemnosti pak běží zákonná lhůta, ve které se dědic musí rozhodnout, zda dědictví přijme či nikoliv. Tato zákonná lhůta je 1 měsíc, v případě závažných důvodů jako je onemocnění nebo pobyt v zahraničí, se tato lhůta prodlužuje na 3 měsíce. V případě, že se dědic v této lhůta nevyjádří, bere se to tak, jako že dědictví přijímá. Odmítnutí jako takové je nutné pronést u soudu, a to výslovným prohlášením. Toto prohlášení je pak zapsáno do soudního protokolu.
Důležité je vědět to, že je nutné vzdát se dědictví jak celku, nikoliv pouze jeho části. Je potřeba také vědět to, jaká je hodnota věcí, které přecházejí do dědického řízení, případně dluhů. Pokud už se jednou rozhodnete, že dluh odmítáte a v budoucnu se ještě objeví nějaký další majetek po zemřelém, není možné už tento zdědit.
Pro Dudlu napsala: Petra Velíková