Kalendáře
Kalendáře
Asi se shodneme, že nejčastější dětskou otázkou je: „Už tam budem?“ A hned pár vteřin poté následuje: „A kdy už to bude?“ Dětská nedočkavost, a nejen jejich, je někdy na zabití. Nicméně čas nelze vzít zpátky, ani jej předběhnout, a tak tady odnepaměti máme kalendáře.
Vždycky mě fascinovaly mayské kalendáře, ve kterých neumím vůbec číst. Cykly dnů, nocí, zvěrokruh, astronomie, dvacítková soustava, časoprostor, energie, role slunce a měsíce – to vše neskutečně chytře vzájemně propojené a navazující na sebe. Bavíme se tady o civilizaci stovky let před naším letopočtem. Nechápu, jak mohla tak vyspělá civilizace vyhynout, když mayské monumentální pyramidy stále obdivujeme, detaily mayského písma stále luštíme a jejich astronomické výpočty by se daly aplikovat ještě dnes.
Vzpomínáte si na magické datum 21. 12. 2012? Tehdy se mnozí obávali konce světa, hladomoru a odpočítávali dny. Mayští mudrcové však údajně neprorokovali apokalypsu, ale upozorňovali na období přírodních katastrof jako důsledků škod napáchaných člověkem na planetě. Mnozí si na toto proroctví vzpomněli s nedávným řáděním tornáda na území Moravy, které semklo český národ a pomohlo mnohým z nás si uvědomit, že si matku přírodu musíme hýčkat. Cyklus ale pokračuje, žijeme dál, stále odškrtáváme políčka v našich kalendářích a plánujeme příští dny.
Nejčastěji se na kalendář díváme, když se na něco těšíme. Ať už jsou to Vánoce, narozeniny, návštěva kamaráda nebo letní prázdniny. Díky tomu se naše děti naučily čísla, názvy a pořadí dnů v týdnu, aby si mohly každé ráno samy posunout, škrtnout okénko nebo vyndat dobrotu a dostaly se zase o krůček blíž k očekávanému datu. Jako by ukusovaly čas. Pěkný kalendář, podobně jako hodiny, slouží jako dekorace. Nějaký kalendář najdete snad v každé domácnosti, protože nejen děti mají pořád na jazyku otázku „Kdy že to bude?“. Jaký je ten váš?
Pro Dudlu sepsala: Zuzana Izquierdo Montes
Autor: BBB Ilustrace (zakoupeno pro Dudlu.cz)