Karnevalové kostýmy

Maškarní kostýmy na karneval

Ráda se dojímám u starých fotek. Když se prolistuji ke školkovému a školnímu období, bývám obzvlášť naměkko, vzpomínám na stará dávná přátelství a představuji si, jaké fotky bude mít jednou ze školky moje malá dcerka. Obzvlášť záživná a zajímavá část jsou besídky a karnevaly. Podle fotek to vypadá, že jsme měli ve školce karneval alespoň dvakrát, ne-li třikrát za školní rok. A těch masek, kostýmů! Nejvíc se mi vždycky líbily princezny. Nenechte se zmást, to ještě nebyly žádné Elzy, Anny, Lociky, Jasmíny ani jiné podobné disneyovské krásky.

V té době se na maškarním vyskytovaly samé originální princezny – byla vzácnost někde sehnat kostým napodobující nějakou princeznu, proto jsme každá měla od babičky, maminky, tety nebo jiné šijící příbuzné spíchnuté jedinečné šaty. Některé šaty byly obzvláště propracované, byly pošité kamínky, flitry, několika vrstvami sukně, na některých bylo vidět, že se doma na karneval zapomnělo a byly spíchnuté „horkou jehlou“ den před maškarním. Korunky jsme si s kamarádkami vystřihovaly a vybarvovaly společně, lepily jsme si na všelijaké ozdoby a pak jsme se handrkovaly, kdo že má hezčí. 

Kromě princezen také „frčely“ břišní tanečnice (a také převleky na styl Esmeralda), ale nejvíc mě vždy pobaví, jak v bílých legínách, které jsou mi krátké, přiléhavém bílém tričku, červeném papírovém kloboučku s bílými tečkami a máminou červenou tvářenkou představuji muchomůrku. Už si nepamatuji, kolik osob poznalo, koho vlastně představuji. Ale mělo to výhodu, na dalším karnevalu jsme k legínám připojily červenou sukni, plášť, čepeček a košík i onu legendární tvářenku, hned jsem byla za Karkulku.

Mám radost z představy, že já narozdíl od mých příbuzných nebudu muset dceři kostýmy šít (protože jsem nikdy nedokázala hezky obšít ani kapesníček), ale budeme moci vybírat z nepřeberného množství různých masek. Sice nebudou tak originální, ale zase mám jistotu, že i když na karneval zapomenu, nebudu se mordovat do pozdních nočních hodin převlekem, a navíc všichni poznají, za co dcera jde. Jupí.

Z deníčku maminky: Denisa Radonská