Maska na oči

Maska na spaní

Je to tady, koupila jsem si letenku do Kapského města v Jihoafrické republice, jupí, moje vysněná destinace. Odtud se dá vyrazit na pozorování velkého bílého žraloka, mého oblíbence snad odjakživa. Predátor dokonalý miliony let, nepřestává mě to fascinovat. V této oblasti jsou také k vidění tisíce lachtanů a obrovské kolonie ptáků, nejvíc se těším na tučňáky a tereje. A taky se tu dá potápět v kelpu, megadlouhých řasách, právě třeba s lachtany. A návštěva Stolové hory a Mysu Dobré naděje je taky na seznamu. Kdo by si nechal ujít výhled na Atlantik a symbolický nejjižnější cíp Afriky. Kdysi jsem navštívila jinou stolovou horu, Roraimu, ve Venezuele, bylo to jako vstoupit do jiného světa, člověk hned pochopil, proč zrovna tady nalezl Arthur Conan Doyle inspiraci k sepsání svého dobrodružného románu Ztracený svět.

Je tu den O, jako odletu, cesta to bude dlouhá, přes 14 hodin. Samozřejmě doufám, že většinu z ní prospím, ono to totiž pak rychleji utíká. Po únavných letištních procedurách konečně usedám na svoje sedadlo. Dveře se zavírají, motory startují, letušky zavírají zavazadlové prostory a chystají svůj výstup o tom, co dělat v případě, že se něco pokazí. Když prolistuju svůj časopis a zdlábnu krabičkovou večeři, přichází ten správný čas to zalomit. Všude je ale spousta rušivého světla, soused se dívá na Jurský park a přede mnou si někdo rozsvítil světlo, aby si mohl číst knížku. Je čas na moji tajnou zbraň, vytahuju svoji kouzelnou taštičku se špunty do uší a hlavně maskou na oči. Mám takovou tu plyšovou s ouškama. Když si ji nasadím, jako by se všechna světla rázem zhasla a já upadám do spokojeného spánku. Po přestupu na druhé letadlo si tohle celé zopakuju akorát místo večere dostávám snídani.

Jsem na místě, odpočatá a plná energie. Dobrodružství může začít! Ještě že jsem si nezapomněla svoji masku na spaní.

Pro Dudlu napsala: Veronika Bartáková