Jaltská dohoda je označení pro výsledky jednání mezi hlavními spojeneckými mocnostmi (Spojené státy, Spojené království a Sovětský svaz) na konferenci, která se konala v únoru 1945 v Jaltě na Krymu. Hlavními účastníky byli Franklin D. Roosevelt (USA), Winston Churchill (Velká Británie) a Josif Stalin (SSSR). Cílem této konference bylo dohodnout se na poválečném uspořádání světa, zejména Evropy, a na strategii pro konečnou fázi druhé světové války.
Hlavní body jaltské dohody zahrnovaly:
- Rozdělení Německa – Bylo dohodnuto rozdělení Německa do čtyř okupačních zón (americká, britská, sovětská a později francouzská).
- Založení OSN – Bylo potvrzeno vytvoření Organizace spojených národů (OSN) jako prostředku pro zajištění míru a spolupráce mezi státy.
- Polsko a jeho hranice – Polsko mělo být posunuto na západ, přičemž Sovětský svaz si ponechal území získané během války.
- Poválečné uspořádání Evropy – Spojenci se zavázali podporovat svobodné volby v osvobozených zemích.
- Sovětský vstup do války proti Japonsku – Stalin přislíbil, že Sovětský svaz vstoupí do války proti Japonsku do tří měsíců po kapitulaci Německa.
Jaltská dohoda měla zásadní dopad na poválečný vývoj světa, včetně vzniku studené války. Mnozí kritizují některá její rozhodnutí, například tolerování sovětské dominance ve východní Evropě, která vedla k vytvoření socialistických režimů pod vlivem Moskvy.