Hybridní válka je forma konfliktu, kdy agresor využívá kombinaci konvenční vojenské síly a nevojenských prostředků k dosažení svých cílů. Hybridní válka často zahrnuje použití různých nástrojů a strategií, včetně politických, ekonomických a sociálních metod. Hybridní útok může sahat od konvenční vojenské síly až po kybernetické útoky, tajné operace a informační válku.
(Zdroj fotky: Freepik.com)
Myšlenka hybridní války vyrostla z tradičních konfliktů mezi státy, ale její význam se rozšířil, když byla aplikována na nestátní aktéry, jako jsou teroristické skupiny. Bojiště již není fyzickým prostorem, ale zasahuje do kyberprostoru, což tradičním armádám ztěžuje pochopení toho, jak proti takovým nepřátelům bojovat. V moderní době ji používá mnoho zemí po celém světě, včetně Ruska, Číny, Iráku, Sýrie, Severní Koreje, Venezuely a Íránu.
Hybridní válka se stala klíčovou součástí ruské strategie proti Ukrajině od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a začalo podporovat separatisty na východě Ukrajiny.
Rusko ji používá i jinde: v Sýrii ji použilo k podpoře prezidenta Bašára Asada, v roce 2016 při prezidentských volbách v USA a nedávno ji použil Írán proti Izraeli 10. května 2019.
Nástroje používané v hybridní válce jsou následující
- Informační operace - využití informačních technologií za účelem ovlivnění veřejného mínění nebo chování.
- Vojenské operace jiné než válka - mohou sem patřit mírové mise, humanitární pomoc, operace na pomoc při katastrofách a protipirátské úsilí.
- Politické akce - manipulace se systémem ze strany skupin nebo jednotlivců za účelem získání moci nebo vlivu.
- Ekonomické akce - jednostranné sankce nebo obchodní embarga mohou být uvaleny s cílem vynutit si politickou změnu nebo podkopat schopnost ekonomiky podporovat potřeby obyvatelstva.
Hrozí České republice hybridní válka?
Česká republika je nejen členem NATO, ale také Evropské unie. Země je proto zranitelná vůči hybridním operacím, které zahrnují jak prvky kybernetické, tak informační války. Existuje však mnoho důvodů, proč je takový útok nepravděpodobný. Prvním důvodem je, že strategická poloha České republiky není pro Rusko příliš důležitá.
Pro Moskvu může být lákavé zaútočit na tuto zemi jako způsob, jak vyslat vzkaz členům NATO a EU, kteří se zdráhají schválit nové sankce proti Rusku nebo vyvinout na Moskvu větší tlak kvůli jejím akcím na Ukrajině a v Sýrii.
Zadruhé, i když některá ruská média v posledních měsících zveřejnila kritické články na adresu českých politiků, neznamená to, že proti nim existuje nějaké spiknutí ze strany Ruska nebo jeho agentů v Praze. A konečně, mezi ruskými a českými politickými elitami existují značné rozdíly, které jim znemožňují jakoukoli smysluplnou ekonomickou či politickou spolupráci.
Pro Dudlu napsala: Marcela Kalousová