Pánská trička

Pánské tričko

Jako dítě jsem měl nejraději tričko s Mickey Mousem. Po revoluci to byl veliký hit, což mi tehdy samozřejmě nedocházelo. Mně zkrátka z nějakého důvodu přirostlo k srdci. Chtěl jsem ho nosit skoro pořád, do školy, doma i na ven. Podle toho taky vypadalo. A stejně nakonec jednou přišel den, kdy jsem si ho vzal na sebe naposledy.

Další mojí fází byly fotbalové dresy. Teda mojí. Hrál jsem fotbal za žáčky, takže nějaký fotbalový dres nosil skoro každý můj kamarád. Odráželo se tak v nich jednak to, kdo jakému týmu fandil a druhak to, jaké dresy byly tou dobou k dostání na místní tržnici. Já jsem nosil dres Brazílie a na zádech napsáno Ronaldo. Ve své době to byl nejlepší fotbalista planety a tuhle štafetu po něm o něco později převzal jeho portugalský jmenovec. Můj nejlepší kamarád nosil zase dres Francie a na něm jméno Zinedina Zidana. Oba tyhle týmy se později utkaly o titul mistra světa a my tak měli další důvod ke špičkování.

Ale přiznejte se, kolik máte doma triček dnes? A kolika z nich je už víc let než vašemu současnému vztahu? Pamatuji si na jedno tričko, které se mnou bylo celou střední školu, celou vysokou školu, a většinu dospělého života. Přežilo párty, přežilo festivaly, přežilo praní, sušení i útoky koček. Nepřežilo mou manželku. Její metoda byla sofistikovaná, nevyhodila ho sama, přesvědčila mě, že bych si mohl vylepšit šatník, ale že už nemám ve skříni mnoho místa. A tak nastala probírka. Je fakt, že skrz díry bych se mohl opalovat, ale přeci jenom mi ho bylo trochu líto. Ale nakonec jsem byl rád, že za sebou nemusím celý život táhnout minulost, dokážu ji pustit a jít zase dál. A to se týká i starých nehmotných věcí. Vzpomínky mi zůstanou, ale nepotřebuji kvůli nim skladovat veškerou veteš, kterou jsem za život nasbíral. A především to tričko mi dala jedna moje dávná láska, což byl pro mou manželku nevyvratitelný argument.

Pro Dudlu napsal: Jan Jarý