Rukavičky

Rukavice pro děti, miminka a kojence

Ťapky, packy, tlapičky, pařátky, ručky, hnátky, ručičky… ty všechny potřebují rukavičky! Ať je zima, ať je mráz, v rukavičce se schováš. Proto je záhadou, že je děti občas odmítají nosit. Jenže když udeří teploty pod bodem mrazu, nechají se přemluvit i ti největší frajeři a ochranu svých jemných ruček svěří nejen palčákům od babičky, ale i pavoučím rukavičkám od Dudlu.

Už Josef Lada ve svých nezapomenutelných kresbách neopomněl každému dítku na sáňkách a u stavění sněhuláků přimalovat rukavičky, v té době to byly hlavně palčáky. Omrzliny jsou totiž pěkně nebezpečné a na celý život, to dobře ví každá maminka i babička.

Škoda, že to nevěděl i Napoleon, když vyrazil dobýt Moskvu. Když do ní vstupoval koncem září roku 1812, neměl ani tušení, jaká katastrofa ho čeká. Bez jídla a pořádného oblečení se francouzská armáda vydala v kruté ruské zimě na pochod zpět do Francie. Z půl milionu mužů se vrátilo sotva sto tisíc. Doslova sta tisíce vojáků by tenkrát s vděkem přijalo nejen pořádné rukavice do ruské zimy, ale také kamaše, tři zimní kabáty, dvě tlusté šály, pořádnou zimní čepici, zimní boty vhodné do himálajských podmínek a teplé spodní prádlo.

Ale nezdržujme se tu smutnou historií. Pojďme zajistit, aby se neopakovala. Naučme děti v zimě teple oblékat.

V mládí získané návyky je budou hřát i v dospělosti. Zálibu v rukavicích může podpořit nejen chladné počasí, ale v případě chlapců i motivace středověkým kodexem, který předepisoval nošení rukavic nejen u rytířů jako součást jejich rytířského oděvu, ale také u církevních a vládnoucích hodnostářů. Jinými slovy,  rukavice byly znakem postavení a moci.

Nosily je rytíři, biskupové, knížata i králové. A dívky? Dlouhá historie okrasných rukaviček, které chrání jemnou dívčí kůži, vyskakuje na malé princezny z každé pohádky. Ať už jde o rukavičky krajkové či sametové, krátké či po lokte, vyberte si ty pravé pro sebe.

Pro Dudlu psala maminka: Dana KH