Sklenice na víno

Sklenice na víno

Je mi hanba. Po nekonečném období, kdy se na návštěvy vůbec nesmělo, je tady možnost pozvat kamarády k nám. Hurá akce, pozvánky létaly do všech stran, protože jsme se přeci dlouho neviděli. Přišli všichni a já bych z toho měla mít radost. Ale nemám. No nemám, protože je nás tolik, že nemám do čeho nalít pití. Tři pěkné sklenky na víno, dvě na šampaňské, pár dvojkových sklenic s odštípnutým hrdlem z myčky a plastové kelímky pro děti na zahradu. Hospodyňka roku, fakt. Taková ostuda.

Takhle nějak začal první večírek slavného roku 2021. Vypadalo to na katastrofu z mého pohledu a nepochopení z pohledu partnera. Ještě že kamarádi pochopili, nad situaci se povznesli a ukázali mi, že na sklenicích opravdu nezáleží. Vždyť by to byla škoda, kdyby se půlka lidí sebrala a šla do baru, kde měli k dispozici sklenic na rozdávání. Večírek plynul v rozjařeném duchu, příběhy o tom, jak kdo chtěl svého partnera během karantény zabít, létaly vzduchem a radosti a dobré nápady nebraly konce. A tak jsme po prvních láhvích vína, které jsme decentně upíjeli ze všeho možného, skončili u hry „rekvizity“.

Pravidla hry spočívají v tom, že vezmete nějakou věc a jako s „rekvizitou“ s ní pantomimou předvádíte, k čemu se tato věc může používat. Ostatní se snaží uhodnout, co rekvizita v daný moment představuje. V mžiku se tak sklenice proměnily v posilovací činky, pomůcky pro mažoretky, odpadkový koš, kolečka pod postýlku, lampu, trofej a dokonce i v mísu (ano, tu toaletní). Nasmáli jsme se dost a pak jsme se ještě dost pousmáli nad nápadem, že jsme mohli hrát vlastně i obráceně: „Z čeho by se dalo pít víno?“

Pokud by vás zajímalo, jestli jsem si od prvního večírku sklenice pořídila, tak nepořídila. Dostala jsem je jako dárek a rovnou dvě sady, jedny čiré a druhé s vtipným gravírováním. To se samozřejmě hodí, protože sklenic na víno není nikdy dost.

Pro Dudlu sepsala: Zuzana Izquierdo Montes