Svítílny

Svítilna

Nějakou dobu jsem bydlela takzvaně na samotě u lesa, to se bez svítilny nedalo pomalu vyjít z domu, protože světlo dává pocit bezpečí a šramoty ve křoví nepůsobí tak strašidelně, a člověk se lehce někde zapomene až do večera. Je to taková kapesní náhrada pocitu bezpečí při sezení okolo ohně, které máme v genech. Dalším pozitivem je, že se člověk nepřizabije, když sejde z cesty, protože nevidí ani na krok. Skoro by se dalo říct, že je to takový život zachraňující pomocník. Já si tedy po čase zvykla mít čelovku vždy v kapse bundy, jediný můj problém byl s dobíjením baterií, takže i když jsem svítilnu s sebou měla, občas mi uprostřed podvečerní procházky zhasnula. No, vždycky je prostor pro zlepšení. Alespoň na delší výlety jsem si zvykla s sebou vozit náhradní akumulátor.

Čelovka se taky stala neocenitelným pomocníkem při večerních bězích, protože když člověk v zimě končí v pět, nedá se jinak než běhat za tmy, což má svoje kouzlo, hlavně když je čerstvě napadaný sníh, ale je potřeba si vidět pod nohy, zvlášť pokud běháte po polních cestách.

Každopádně svítilnu, ať už klasickou baterku nebo čelovku, by měl mít doma v šuplíku každý, svíčky sice mají svoje nepopiratelné kouzlo, ale když vypadne proud, věci se prostě líp hledají s baterkou. Navíc si ji pak člověk může lehce přibalit do krosny, když vyráží kempovat nebo na čundr, protože plán dojít za světla na místo určení málokdy dopadne podle představ. Já jsem kdysi při kempování během pracovní cesty v Mozambiku svoji čelovku někde zapomněla a pak byl velký problém dojít si i na záchod, protože kdo by chtěl šlápnout na jedovatého hada. Naštěstí kolegové si svoje svítilny lépe hlídali a mohli mě tak zachránit. A nejen při dalekých cestách bez pouličního osvětlení se může svítilna hodit, jít v noci na kadibudku za chatou je se světlem určitě o sto procent příjemnější zážitek.

Na dobrou svítilnu nedám já dopustit.

Pro Dudlu napsala: Veronika Bartáková